Karel Schwarzenberg má mnohé slabiny, které odrazují od nadšené volby. Bezesporu je to spojení s Miroslavem Kalouskem a současnou (i minulou) vládou.
Z mého hlediska je problematický i jeho konservativní přístup ke světu, který je mému vnímání velice vzdálený. Nicméně konzervatismus Karla Schwarzenberga je v českém silně zideologizovaném prostředí celkem ojedinělý. Nevymezuje se na ideologické ose pravice-levice, ale zdá se být skutečným, autentickým konservativcem. Tím se podstatně liší od presidenta Klause či Miloše Zemana.
Odvážil bych se tvrdit, že je Karel Schwarzenberg spíše blízko středu ideologické osy. To je pro mne jako středového (či pragmatického) liberála rovněž na opačném pólu druhé pomyslné osy liberálové-konservativci, ale přístup k řešení světa, který není založen na ideologii, oceňuji a vážím si ho. Těžko se smiřuji třeba s rozdílným pohledem na práva homosexuálů a chápu, že podobné problémy vnímají i někteří mí nespokojení přátelé.
Čemu rozumím méně, a jako argument pro první i druhou volbu akceptovat nemohu, jsou námitky, které se odkazují na aristokratický (či jakýkoli jiný) původ kandidátů. Podobně vnímám i odkaz na věk či pohlaví nebo barvu pleti ať už se týkaly Karla Schwarzenberga, nebo Jiřího Dienstbiera či Táni Fišerové a Vladimíra France – a doufám, že moderní společnost bude mít sílu tyto předsudky opustit. To už není spor o konservatismus či liberalismus, ani levici či pravici – je to prostě nefair. Podobně vnímám i odkaz na rozšířené vnímání občanskosti a národní identity (které svého času bylo kriticky vnímáno i ve spojitosti s Janem Švejnarem).
Problematičtější je námitka týkající se přístupu k restitucím. Chápu rozhořčení většiny společnosti, která nemá k církvím vztah, nechápe jejich přínos ke společnosti nebo ho považuje za negativní. Problém je ještě zvýrazněný stavem státní pokladny. Sám se k těmto výhradám nepřipojuji, byť má cesta k přijetí restitucí byla delší a nejedná se o jednoduchý problém. Osobně nejsem členem žádné církve, přesto uznávám právo na jejich existenci. Především jsou ale restituce pro mnohé obce a majetek záchranou (například Červená Řečice). Uvolnění velkého majetku je po mnoha letech nezbytné a variant není mnoho a všechny znamenají pro státní rozpočet náklady a pro osud majetků riziko. Vzpomeňme problémy Lesů České republiky a pozemkového fondu. I varianta rozdení obcím s sebou nese problémy financování a správy i nerovnosti.
Bez nadšení respektuji, že řešení, které schvaluje i Karel Schwarzenberg, má jasná pozitiva: napraví jednoznačně nedemokratické rozhodnutí o znárodnění, církve, které byly nuceny spolu jednat, dosáhly konsensu (což je velkou přidanou hodnotou) a v neposlední řadě stát přestane církve financovat. Není to jednoduché a ideální řešení, ale mohu ho akceptovat.
Osobní integrita kandidátů je neméně důležitá, možná dokonce zásadní. Věřím, že Karel Schwarzenberg nebude populistickým presidentem a jeho působení v roli presidenta průhledné a předvídatelné. V jeho životě jsou momenty, kdy osobní integritu jednoznačně prokázal. Ať už jako významný podporovatel disentu, jako kancléř presidenta Havla, senátor, nebo i správce navráceného majetku. Jako opravdový demokrat také vždy vystupoval aktivně proti totalitnímu státu. Věřím, že v případě zvolení nebude nevyzpytatelným a populistickým presidentem.
Integritu projevil Karel Schwarzenberg i během presidentské kampaně. Autoři serveru demagog.cz si dali práci s ověřením pravdivosti veřejných výroků obou kandidátů z posledních dní a týdnů. Karel Schwarzenberg: 28x pravda, 0x nepravda, 2x zavádějící, 0x neověřitelné. Miloš Zeman: 12x pravda, 5x nepravda, 3x zavádějící, 4x neověřitelné. Rozdílný přístup kandidátů je zjevný i v tak důležité otázce, jakou je financování volební kampaně a to jak zveřejnění nákladů tak hlavních sponsorů.
Svého oponenta rovněž převyšuje v otevřenosti diskusi i občanské společnosti. Jeho neurážlivý a otevřený přístup k oponentům je příkladný.
Posledním faktorem pro volbu Karla Schwarzenberga je naděje, že se mu podaří urovnat vztahy s našimi sousedy a spoluobčany v Evropské unii, narušené bojem za (pseudo)národní, zájmy, které se v evropském kontextu ukazují jako nekonsistentní a nesrozumitelné. Věřím, že stejnou integrační schopnost projeví i v české společnosti a přispěje k jejímu smíření s tradičními symboly národních nepřátel, na které často svalujeme slabosti nedospělého politického národa: s elitami, zbohatlíky, katolíky, Němci, emigranty či šlechtou. Smíření s archaickými obrazy, které brání české společnosti dospět.
Pokusil jsem se vysvětlit, proč jsem ochoten přispět ke Schwarzenbergově volbě a proč má volba nebude založená poze na výběru menšího zla. Přesto se nemohu vyjádřit i k volební alternativě:
Miloš Zeman je především symbolem a strůjcem opoziční smlouvy, korupčního státu i vlády s ministry a rádci, na které bychom všichni s úlevou zapomněli. Odrazuje nejen nejasnou zahraniční orientací i pozadím financování. Miloš Zeman je pro mě kandidátem jednoznačně neakceptovatelným, populistickým. Již fakt, že strana, za níž Miloš Zeman kandiduje, nese v názvu jméno svého předsedy, odkazuje na historické praktiky odstrašujících vzorů. Co je však nejdůležitější, a co již jednou prokázal, je nepředvídatelným v případě získání jakékoli moci.
